V dnešním pokračování seriálu s Emili Dickinsenovou si můžete vychutnat další básně této poněkud netypické autorky, která své básně nikdy neměla v plánu vydat...

Emily Dickinsonová prožila celý život v otcovském domě. Časem se začala oblékat pouze do bílého a vytvořila si pověst samotářské výstřednice. Své přátele si vybírala opatrně a střídmě a její vztahy k vnějšímu světu byly velice rezervované. V posledních dvaceti letech svého života téměř neopouštěla dům. Věnovala se zahradě, pekla rodinný chléb a ze svého okna pozorovala život v Amherstu. Přátelům posílala květiny spolu s krátkými průpovídkami či básničkami, které však většinou vzbuzovaly údiv.

Ačkoli se nikdy nevdala, navázala několik pro ni významných přátelských vztahů k mužům, kteří byli jejími důvěrníky, rádci, či učiteli. Životopisci se pokoušeli najít, kdo byl tím objektem, který se zdá objevovat v jejích milostných verších, ale neuspěli, nepodařilo se jim nikoho jednoznačně určit.

Emily zemřela ve svém rodném domě v roce 1876.

A Bird Came Down
Pták Pták slétl na pěšinu, nevšiml si mne hned, překousl v půli žížalu a syrovou ji sněd. A když se napil rosy, již nabídla mu louka, zdvořile skočil stranou a nechal přejít brouka. Náhle mu oči blýskly, zděšené korálky, svůj samet rozčepýřil a vzhlížel do dálky, jak by se bál; já nabídla mu drobet – leč do své výše on domů hned se vznes na křidelkách tak tiše, jako když v moři vesla jen brázdu postříbří a motýl nezašplíchne, když nad mez zamíří.	Poezie	Doc
A Narrow Fellow in the Grass
Had Můj blízký přítel v trávě vyleze, když je vhodná chvíle. Potkali jste ho – nebo ne? Objeví se nahodile. Trávu dělí jak hřebenem, jak skvrnitý luk leží v ní, pak se vám svine u nohou, hned prchne mezi kamení. Miluje vlhkou zemi, příliš chladnou pro osení. Když chodila jsem naboso, víckrát než jednou k poledni jsem myslela, že na slunci rozplétá se bič – když jsem se pro něj sehnula, zvlnil se a byl pryč. Znám různé tvory z přírody a oni znají mne, spolu si rozumíme zcela upřímně. Leč toho přítele jsem nepotkala, ať jsem byla s někým nebo sama, aniž se mi úžil dech a nula zábla na kostech.	Poezie	Doc
Hope is the Thing with Feathers
Naděje je to s křídly „Naděje“ je to s křídly, co hnízdí uvnitř nás a pěje píseň beze slov a stále zvedá hlas. Ve vichru zpívá přesladce. Bouře je ošklivá, že se tak vrhá na ptáče, jež duši zahřívá. Slyšela jsem ho na mořích, v zemi, již kryje led – a ani v nouzi nejvyšší neřeklo o drobek.	Poezie	Doc

Zdroj: www.memoware.com