Co bude potřeba?

Budeme potřebovat některého z podporovaných Palmů a dostatek místa na SD/MMC kartě (od cca 80 MB do 400 MB). Tabulku s podporovanými zařízeními jste mohli vidět minule. Informace v ní ale velmi rychle zastarávají. Takže pokud chcete zkoušet Linux na Palmu, doporučoval bych Lifedrive nebo Z72ku. O oba tyto projekty se starají velmi aktivní čeští vývojáři, takže máte jistotu, že budete mít vždy to nejnovější. Já osobně vlastním Palm TX a ten nedávno vývoj také dohnal, ale není tak pečlivě udržovaný jako výše zmiňované stroje. Tedy až opět dojde k nějakému významnému pokroku, tak to bude u TX chvíli trvat, než se změna projeví.

To by bylo k potřebnému hardwaru. Nyní co software? Typicky pro běh Linuxu potřebujeme zavaděč, kernel, většinou ramdisk a image nějakého kořenového filesystému. Nejpoužívanější zavaděče jsou Garux a Cocoboot. Jaký je mezi nimi rozdíl? Garux v sobě obsahuje i kernel a ramdisk. Oproti tomu Cocoboot oboje načítá z karty. Nabízí tedy lehčí updaty a je s ním jednodužší použítí vlastnoručně zkompilovaného kernelu či vlastnoručně upraveného ramdisku. U garuxu je zase vše pohodlně k dispozici v jednom prc (samozřejmě kromě kořenového filesystému). To jsou ale jen takové technické podružnosti, které běžného uživatele asi moc netrápí. Když stáhnete vše podřebné, nahrajete to podle návodu na kartu. Spustíte zavaděč, klepnete na tlačítko Boot a Linux začíná startovat. Vyhodí z RAM všechno co patří k PalmOS a zabere si ji celou jen pro sebe. PalmOS už nadále neběží a máte jen Linux. Samozřejmě jen do rebootu. Po něm dostanete svůj PalmOS zase zpět. Pokud máte zařízení s NVFS, tak dokonce ani nepřijdete o svá data. Záloha je ale vždy dobrý nápad.

Co nás čeká po bootu?

Pokud máte image s Opií, čeká vás po úvodní kalibraci příjemné grafické prostředí založené na Qt a framebufferu. Obrázek řekne jistě víc, než bych já mohl popsat, proto se pokochejte screenshoty. Jak je vidět, je tu dole panel a nahoře záložky. Pomocí záložek se lze přepínat mezi skupinami aplikací stejně jako to umožňuje třeba ZLauncher. Pro každou záložku můžete samozřejmě nadefinovat jiný vzhled. Co konkrétně? Pozadí je základ, to umí každý. Dále tu máme velikost ikonek a počet sloupců. Velikost ikonek lze nastavovat přímo v PIXELech. Ne malé velké (i když to jde taky), ale jak přesně velké. Dále je tu volba fontu. I u něj lze plynule nastavovat velikost. Toto nastavování jsem uvítal, jelikož oči mi ještě dobře slouží, tak sem nastavil, menší ikonky i menší text. Na srazu mi byla dokonce položena otázka co to je za rozlišení že to je vše tak malé...

Nyní pár informací k dolní liště. Chová se takřka stejně jak jsou na to zvyklí uživatelé MS Windows. Máme tu zelené zviřátko, na které když tapnete, tak se rozbalí nabídka s programy a některými funkcemi. Do lišty se automaticky umís»ují ikony spuštěných aplikací a můžete si s její pomocí vybrat, kdo bude běžet na popředí. No a úplně vpravo naleznete hodinky a takzvané applety. Ty slouží pro jednoduché zapnutí/vypnutí infra, bluetooth, změnu hlasitosti či podsvícení. Taktéž si lze nastavit, které tam budou a které nikoliv. Protže vše o čem se zde bavíme je ještě velmi experimentální, může se podle verze image stát, že některé nebudou fungovat, ale časem půjdou všechny.

Nyní pár slov k tomu co jste na Palm OS mohli vidět jen těžko. Máme zde multitasking. Jak jsem zmiňoval v předchozím odstavci, pomocí spodní lišty si lze vybírat kdo poběží na popředí. Ale to není to nejúžasnější. Lze si například pustit různé aplikace v oknech, jež se třeba jen částečně vzájemně překrývají. Jako na desktopu! Okýnky lze pohybovat, přerovnávat je, měnit jejich velikost... Přiznám se že jsem zarytý Palmista. Nikdy jsem na PalmOS multitasking nepotřeboval. Nikdy jsem ani nezatoužil po několika překrývajících se okýnkách. Ale čestně přiznám, že jedna z prvních věcí co jsem udělal po spuštění Linuxu byla, že jsem si otevřel několik okýnek a přesouval je po obrazovce. Přesouval, nechával je překrývat se, zvětšoval je a zmenšoval. A byl to úžasný pocit.

Závěr

Dnes to bylo spíše takové letmé poohlédnutí za Linuxem. Jen taková upoutávka. Je to úžasný pocit mít k dispozici na Palmu sílu opravdového shellu. Moci se k Palmu vzdáleně připojit pomocí ssh. Hejbat si s okýnky sem a tam... Ale samo o sobě to běžnému uživateli nestačí. Ten potřebuje kalendář, seznam kontaktů, čtečku knížek a možná nějaký ten přehrávač MP3. To vše a mnohem víc v Linuxu také najdete. Podrobněji si o tom ale povíme příště. Závěrem ještě odkaz na další zdroje informací: