|
Zdánlivě odnikud se vymrštila česká firma Rake in Grass
a chystá se vás praštit do nosu svou herní novinkou Undercroft. Jak úspěšný zásah to bude,
se dozvíte v recenzi.
|
Pro ne-angličtináře osvětlím úvod tím, že v překladu název firmy znamená “Hrábě v trávě”.
Ačkoliv je to parta česká, zatím je hra pouze v angličtině, ale podle zpráv na fóru by se to
mělo v dohledné době změnit. A co že tedy stvořily „zlaté české ručičky“?
Hra Undercroft je typickým dungeonem (hrajete z pohledu družiny bojovníků, které cvičíte,
aby uspěli v jejich hrdinském úkolu). Pokud zapátráte v paměti, asi vás příliš podobných titulů
(na PDA) nenapadne. Je to dáno tím, že zlatá doba dungeonů minula (alespoň podle manažerů a marketingových
odborníků 
) a herní trh se soustředí na jiné, lépe
prodejné, žánry. Proto nejspíš jediným konkurentem v této kategorii může být hra Legacy.
Zpočátku jsem přistupoval k tomuto dílku velmi obezřetně, jelikož již nevěřím v návrat
legend jako Lands of Lore, serií Eye of Beholder a dalších. Avšak po prvním
spuštění mě hra začala pomalu, ale jistě vtahovat do svých osidel, až jsem nakonec podlehl.
Pojďme se nyní podívat na technické zpracování, protože to hlavní – příběh a herní systém – je na delší povídání.
Grafika
Je první co uvidíte 
a co vás také uchvátí. I když je hra v rozlišení 320x240 na mém VGA displeji byla grafika hezky jemná. Všechny obrázky postav, předmětů, budov jsou krásně malované a tvoří dokonalý celek. Projdete spousty různých prostředí od měst, vesnic a předsunutých hlídek přes lesy, kobky a pekelné jámy … Jednou bude sněžit, jindy zas bouřit a po krátkém hraní najednou zjistíte, že vás Undercroft dostal. Grafice není co vytknout (nebavíme se teď o vzhledu a ztvárnění některých nestvůr), viděl jsem zatím jenom pár kousků srovnatelné kvality a odvažuji se tvrdit, že se může řadit mezi nejlepší.
Zvuk
O zvuku není moc co psát, protože zvuk se vyskytuje pouze jako doplněk akcí. To znamená kliknutí na tlačítko, švihnutí meče, kouzlení a pár dalších. Nechci tuto stránku hry zcela odepsat, například různé skřeky a zásahy nestvůr se při souboji liší druh od druhu, ale podle mne je to takové, hráčem ještě přijatelné, zvukové minimum. Hudba chybí úplně. Úvahy o tom, zdali to je nedostatek či ne, budou jednoznačně subjektivní. Dobrá hudba může pomoci, špatná jde naštěstí většinou vypnout, nehledě na to, že si hudba jako taková hodně ukusuje z drahocenného zdroje energie. Spíše bych uvítal zvukové efekty dokreslující celou scénu (kapání vody, šumění lesa, funění potvor a další), které mnohdy dokážou více než hodiny hudby.
Ovládání
Ovládání je jednoduché a intuitivní. Po krátké chvíli hraní se každému zažije a nebádáte pak nad tím, kam kliknout, ale rovnou bez dlouhého přemýšlení děláte to co potřebujete. Pohybujete se buď klikáním na šipky v pravé dolní části displeje, nebo joypadem. Veškerou další činnost obstaráváte pouze stylusem. Interakce s okolním světem je zprostředkována kliknutím na danou věc, mluvení s postavou, použití předmětu, otevření dveří atd. Kliknutím na zem kouknete co před vámi leží a případné předměty seberete opět dalším kliknutím a určením místa, kam se mají uložit (dvojklikem na předmět v inventáři ho vybraná postava použije). Inventář je pro celou skupinu dohromady. Své postavy vybavujete nalezenými zbraněmi a brněním, popřípadě dalšími speciálními věcmi.
U inventáře se skrývají také vlastnosti a naučené dovednosti postav, seznam úkolů, která máte splnit a systémové menu.
V něm je možné hru uložit do jedné ze čtyř pozic, případně nahrát a nastavit hlasitost zvuků. Dále je v pravém horním rohu herního pohledu minimapa, která vám pomáhá při orientaci a po kliknutí se rozbalí na celou obrazovku. Mapa je hezky graficky vyvedená a je na ní zobrazeno vše potřebné včetně popisků důležitých míst. Jediné nepopsané zbývají již jenom soubojové ikony, kterými určujete co bude zvolená postava dělat (kouzlit, útočit, čekat …) Jedinou výtkou, ne přímo k ovládání, je nemožnost natočení displeje, což bude asi nejvíce trápit leváky.
|
Inventář a vybavení postavy
|
|
|
Splněné a nesplněné úkoly
|
Příběh a herní systém
A nyní k tomu nejdůležitějšímu, což je hra samotná. Může být sebelépe zabalená, ale každý po chvíli hraní zjistí, jak to doopravdy je a pak se teprve ukáže zdali byla koupě výhodnou investicí. Pokusím se vám tedy popsat jak to vidím já.
Ihned při prvním nahrávání pamětníci zjistí, že je jim něco povědomé (napovím Dungeon Master) a začnou tušit, že něco není zcela v pořádku. Po krátkém intru a zadání prvního úkolu vám to již bude jasné všem.
Nejdříve je však třeba vybrat si družinu dobrodruhů na náročný úkol. Na výběr máte pět povolání:
válečník (bonusy ke zbraním, omračující úder...), kouzelník (ledová kouzla, ohnivá,
elektrická...), kněz (buď jako válečník, nebo léčitel - záleží na zvolených vlastnostech),
assassin (mistr vražedných útoků) a summoner (vyvolávač kostlivců a jiných přátel
nebo smrtící vlkodlak). Přidáte jim obličej z nabízených obrázků a pojmenujete dle libosti.
Osvědčila se mi skupinka ve složení válečník, kněz, summoner a kouzelník. Ještě rozdělíte
zkušenostní body do vlastností (síla – život, těžší brnění a zbraně, útok; konstituce – zásoba
magie; obratnost – zásadní pro střelné zbraně, assassiny a bonus k obraně) a schopností.
Doporučuji předem nastudovat manuál na stránkách hry. Družina je kompletní tedy vzhůru za dobrodružstvím.
Příběh začíná tradičně jako mnoho jiných... v hospodě. Ale nečekejte herní klišé, že za vámi někdo přijde s nabídkou záchrany světa. Ne, prachsprostě se opijete a ve své alkoholem povzbuzené náladě všem slíbíte za odměnu 3000 zlatých, že vyčistíte obávaný hřbitov … zbytek večera vám jaksi halí černočerná tma a vy se probouzíte zamčeni ve sklepě.
Dozvíte se, že svou sílu a hrdinství jste se jali předvést na hejnu slepic a celé je nakonec
rozehnali po městě - a to bude váš první úkol a podmínka vypuštění z dočasného vězení.
Majitelka totiž chce své slepice zpět, jak jinak. Tři políčka sklepa jsou malým tutoriálem,
který vám osvětlí základy ovládání a herních principů včetně prvního souboje s dotěrnou
krysou (souboje jsou tahové jako celá hra, takže k vám nemůže nikdo znenadání přiběhnout.
Prostě jednou vy a jednou oni , Pokud by vám někdo zemřel je možné ho oživit, ale to až
v pozdější fázi hry, takže asi nejlepším řešením je ukládat, ukládat, ukládat).
Určitě vám již došlo, že je tato hra vtipně pojatá a o různé vtípky a narážky nebude nouze. Například číhající hrábě v trávě, Jeden Prsten – ten co jim všem vládne v nabídce u obchodníka … podivná Červená Karkulka s ještě podivnější babičkou, která potřebuje k čemusi chilli papričky … a plno dalších a dalších věcí. Trošku mi chybí ten vážný svět, ale proč ne.
Hra je čistě lineární, se spoustou vedlejších úkolů, za které si vysloužíte jak zkušenosti, tak peníze či zajímavé artefakty. Celé putováni se dělí na jednotlivé lokace, mezi kterými je přechod možný pouze vpřed. Tahle věc mě docela zklamala, přeci jen mi chyběla trocha volnosti v rozhodování. Například jsem se těšil, že si našetřím na nějakou dobrou nabízenou zbraň, ale bohužel jsem se pro ni nemohl vrátit.
Nyní ale musím přestat chválit a napsat také pár věcí, které mi hraní silně znepříjemňovaly. První věcí je zdraví a mana. Hrdinové se neuzdravují časem a je nutné je dopovat lektvary a jídlem. Bohužel nic není zadarmo a peněz máte opravdu málo. Největší hloupostí je však léčit se v hospodě. Sice se vám všichni plně uzdraví a doplní mana na plno, ale stojí vás to celých 200 zlatých. Než jsem pochopil, že nakoupení sýra na manu a chleba na zdraví za stejnou cenu je výhodnější (1. nosíte je s sebou, 2. uzdravíte za stejnou cenu více -> tím pádem se nocování stává zcela zbytečným), skoro jsem nemohl hrát dál protože nebyly peníze na léčení, natož na nákup lepšího vybavení.
Důležité je také se před každým dalším přesunem dobře zásobit, protože než narazíte na první možnost nákupu musíte se probojovat přes nemalé množství potvor. Toto ve spojení s nemožností se vrátit může nepřipravené družině její cestu ukončit, jelikož nebude schopna se uzdravit.
Druhá věc jsou zkušenosti a výcvik postav. Postavy dostávají zkušenosti za dokončené úkoly a za používaní svých schopností – kouzel a za boj. Bohužel největším kamenem úrazu je jejich rozdělování, protože čím větší zásah, tím více zkušeností. Ze začátku tím nejvíce trpěl kněz, kterého jsem měl jako léčitele a cvičil ho převážně v obraných a léčivých kouzlech a nebyl tedy vůbec schopen nějakou nestvůru zranit. V důsledku toho ho ostatní postavy předběhly o několik úrovní a byl jsem nucen ho trénovat i v bojovém umění. Nejrychleji rostly zkušenosti summonerovi s jeho mocným kouzlem zraňující dvě potvory najednou a ke konci, s nalezením hůlky přidávající 100 procent zranění do many, kouzelník (všechny zraňující kouzla opravdu přidávala manu, až na nejsilnější blesky, které ač s ničivým účinkem nepřidávaly nic … nevím jestli je to úmysl či chyba).
Z počátku byly některé nestvůry na normální obtížnost skoro neporazitelné a musel jsem mnohokrát nahrávat. Na každou nestvůru také platí více mráz či oheň (popř. elektřina) takže hrdinové museli střídat své zbraně Bohužel nejmocnějším kouzelníkovým kouzlem se stala ledová střela, která platila (až na pár výjimek) na každého.
Třetí a poslední výtkou by byla nerovnost ve vybraných zaměřeních daných povolání. Například oživování kostlivců bylo na začátku nemožné kvůli nedostatku koster a ke konci kostlivec vydržel sotva jeden zásah. Naproti tomu používání útočného kouzla bylo efektivnější (levnější a účinnější). Prostě každá postava měla jednu čí dvě silné vlastnosti které se vyplatilo trénovat a ostatní zůstaly jenom na efekt.
Sečteno a podtrženo, hra se drží tradičních a zažitých pravidel, které by ale bylo třeba trochu doladit. Jistá nevyváženost v získávání zkušeností spolu s nevyvážeností kouzel a schopností má ve výsledku takový efekt, že hráč nemá příliš velký prostor pro své hraní a je nucen jít jedinou cestou.(Například si nedokážu představit družinu sestavenou jenom z válečníků, nebo summonera s kostlivci – protože koster není ve hře příliš, kouzelníka zaměřeného na oheň atd...).
Závěr
Pokud vám některé herní chybky nevadí, nebo jste ochotni je překousnout, odmění se vám hra krásným zážitkem, pěkným příběhem a mnoha hodinami dobré zábavy. Nezbývá mi tedy než hru doporučit a popřát mnoho úspěchu ve vašem úkolu.
