Casablanca Publikováno: Sobota, 28.10. 2006 - 00:00:00 Téma: Filmové ukázky
Většinou se vás v této rubrice snažím informovat o nových filmech. Dnešek bude výjimkou a podíváme se na jednu klasiku všech klasik. Na film, který byl slavný už v první polovině minulého století a stále se na něj dá koukat. S trochou štěstí ho najdete i na plátnech některých kin. Rok kdy jste ho mohli vidět poprvé je 1942.
S příchodem druhé světové války, mnoho očí v uvězněné Evropě vzhlíželo v zoufalství a naději ke svobodě Ameriky. Lisabon se stal největším přístavem pro naloďování uprchlíků. Ale ne všichni se dostali do Lisabonu přímo. A tak vyrazil proud uprchlíků. Z Paříže do Marseille. Přes Středozemní moře do Oranu. Potom vlakem, autem nebo pěšky po pobřeží Afriky do Casablanky, ve francouzském Maroku. Zde mohou ti šťastní, s pomocí peněz, známostí nebo štěstí získat povolení vycestovat a pak rychle do Lisabonu. A z Lisabonu do Nového světa. Ostatní však čekají v Casablance. A čekají a čekají a čekají...
Tolik úvodní slova filmu. Zároveň se dozvídáme pozadí celého příběhu. Jak už název napovídá, celý film se odehrává v Casablance, na území vichystické Francie. Zde se setkáváme s Američanem Rickym (Humphrey Bogart). Ten zde vede svůj malý podnik Ricks Café Americain. Snaží se do ničeho nemíchat a být zadobře se všemi. V jeho podniku se setkávají uprchlíci, představitelé místního zákona i všemožné ilegální živly. Hned na začátku se dovídáme že někdo získal dvě cestovní víza umožnující uprchnout do vytouženého nového světa. Nebyli získány právě legálně a místní pořádkové služby zahajují pátrání. Zároveň s tím čeká Rickyho překvapení. V Casablance se objevuje Ilsa (Ingrid Bergmanová) se kterou Rick kdysi prožil nějaký ten čas v Paříži. Neobjevuje se zde však sama, ale se svým manželem Laszlem (Paul Henreid). Ten je významným Československým partyzánem na útěku. Za takovýchto podmínek Rick jen těžko udrží neutralitu...
Příběh není ničím extrémně výjimečný. Až na překvapivý dějový zvrat v závěru. Ten ale prozrazovat nebudu. I přes obyčejný příběh film získal tři Oskary a je jedním z nejznámějších filmů všech dob. I proto stojí za to ho vidět. Teprve pak pochopíte narážky v každém druhém americkém filmu.
Režie:
Michael Curtiz
Scénář:
Murray Burnett, Joan Alison, Julius J. Epstein Philip G. Epstein, Howard Koch
Většinou se vás v této rubrice snažím informovat o nových filmech. Dnešek bude výjimkou a podíváme se na jednu klasiku všech klasik. Na film, který byl slavný už v první polovině minulého století a stále se na něj dá koukat. S trochou štěstí ho najdete i na plátnech některých kin. Rok kdy jste ho mohli vidět poprvé je 1942.
S příchodem druhé světové války, mnoho očí v uvězněné Evropě vzhlíželo v zoufalství a naději ke svobodě Ameriky. Lisabon se stal největším přístavem pro naloďování uprchlíků. Ale ne všichni se dostali do Lisabonu přímo. A tak vyrazil proud uprchlíků. Z Paříže do Marseille. Přes Středozemní moře do Oranu. Potom vlakem, autem nebo pěšky po pobřeží Afriky do Casablanky, ve francouzském Maroku. Zde mohou ti šťastní, s pomocí peněz, známostí nebo štěstí získat povolení vycestovat a pak rychle do Lisabonu. A z Lisabonu do Nového světa. Ostatní však čekají v Casablance. A čekají a čekají a čekají...
